Duševní zdraví

  • 10 způsobů, jak budovat psychickou odolnost

    Resilience, tedy odolnost vůči stresu a schopnost vypořádávat se s nepříznivými podmínkami, je jedno z populárních psychologických témat, jelikož má velký přesah i do každodenního osobního a pracovního života. Člověk s vysokou mírou resilience je více houževnatý a snadněji překonává překážky, má menší potíže se zvládáním stresu a nevzdává se snadno. Resilience není vrozenou charakteristikou (přestože jisté genetické dispozice bychom zřejmě najít mohli), spíše se mění v průběhu života podle toho, s jakými situacemi se setkáváme a co nám přinášejí. Každý může na své odolnosti aktivně pracovat. Americká psychologická asociace (APA) přinesla následujících 10 způsobů, kterými člověk může vyšší resilienci vybudovat.

  • Teorie duševní pohody: Jak dojít ke štěstí a naplněnému životu?

    Teorii duševní pohody formuloval americký psycholog Martin Seligman ve své knize Vzkvétání, která vyšla v roce 2014. Podle něj se duševní pohoda skládá z pěti prvků. Každý z nich je definovatelný a měřitelný a jsou si rovnocenné, takže žádný nemá na duševní pohodu větší vliv než ty ostatní. Každý sám o sobě představuje hodnotný cíl, o který lidé v průběhu svého života usilují. Pokud chcete dosáhnout stavu, který můžeme nazvat jako optimální prospívání – můžeme možná říci i štěstí – je určitě užitečné se zamyslet právě nad těmito oblastmi života.  

  • Proč mají někteří lidé pocit, jako by pocházeli z jiného světa

    Někteří lidé zažívají zvláštní pocit, jako by nepocházeli z tohoto světa. Cítí sounáležitost spíše s něčím nadpozemským, éterickým. Jako by vznikli rovnou z paprsků slunce, ze vzduchu, z lásky. To ostatně není tak daleko od pravdy, avšak proč tedy tento pocit nemají i ostatní? A proč ho nikdo nechápe? Někdy je příjemný, dává zvláštní pocit výjimečnosti, jindy s sebou přináší osamělost a stesk po skutečném domově. Čím je způsobený? Možná, že ani tak moc nadpřirozený není, možná má nějakou skutečnou příčinu. Zde jsou uvedeny příčiny rovnou tři. Ale pozor, neexistují samostatně, ale jsou součástí jednoho celku. Mají ve své podstatě ten stejný základ. Jsou tedy rozděleny pouze pro lepší přehlednost a snadnější pochopení.…

  • Nemůžu spát: Osvědčené tipy, jak usnout

    Potřebujete se vyspat, protože vás čeká náročný a důležitý den. Jenže už několik hodin ležíte v posteli a díváte se do tmy. V hlavě se honí spoustu myšlenek a tělo vůbec není unavené, spíš naopak. Zkoušíte zavřít oči a převalit se, myslet na něco hezkého. Někdy to funguje, jindy vůbec. Jak si v takové situaci pomoct?

  • Co dělat v těžkých životních situacích

    Každý se někdy ocitne v opravdu tíživé životní situaci. Ať už je zapříčiněná čímkoliv, symptomy jsou si velmi podobné. Pocit, že nejbližší budoucnost je jen a jen černá. Nechuť k životu, narůstající deprese, neschopnost vidět jakékoliv smysluplné východisko. Bolestivé emoce a myšlenky, které nejdou jen tak odehnat. Říká se, že život nám přináší jen ty věci, které můžeme zvládnout, ať už jsou jakkoliv těžké. Ale v danou chvíli se to zdá jen jako hloupá motivační poučka. Možná, že se odstupem času se překonané problémy budou jevit spíše jako velké životní zkušenosti, ze kterých člověk může čerpat velkou životní sílu. Třeba si i právě teď dokážete vzpomenout na to, co všechno…

  • Motivace: Když nedokážeme ani vstát z postele

    Motivace je vnitřní stav, který aktivuje a usměrňuje naše chování. Dává nám ten správný směr a sílu, kterou potřebujeme, abychom překonali překážky na cestě k cíli. Když jsme dostatečně motivováni, dokážeme naplno využít své schopnosti a dovednosti a prožíváme jistý druh uspokojení, který s sebou přináší činnost sama. Když máme motivace naopak málo, nic se pořádně nedaří a všechno nám trvá mnohem déle. Je snadné se motivovat k takové činnosti, která nás baví a není příliš náročná, například dívání se na film, čtení zábavné literatury, ostatně i „flákání se“ je druh činnosti. A je těžké najít motivaci pro nepříjemné činnosti, jako je uklízení, vyřešení konfliktu s blízkou osobou, učení se apod.…

  • Progresivní svalová relaxace (Jacobson)

    Americký psychiatr E. Jacobson na počátku 20. století prokázal úzký vztah mezi svalovou tenzí a různými psychickými i fyzickými obtížemi. V roce 1921, po dvacetiletém výzkumu, publikoval své výsledky v knize s názvem Progresivní relaxace. Dnes je jeho metoda jednou z nejpoužívanějších, hlavně díky své jednoduchosti a časové nenáročnosti. Oproti jiným relaxačním metodám je tato vhodná také pro lidi, kteří mají problém s koncentrací mysli, a když se pokouší relaxovat za nehybného stavu, obvykle se neuvolní nebo usnou. Zde se totiž aktivně pracuje se svaly – vědomě se střídají stavy napětí a naprostého uvolnění, takže je snadnější udržet své myšlenky na uzdě. Postupně se procvičují všechny svalové skupiny a člověk si navodí…

  • Nebezpečí potlačování negativních myšlenek

    Poslední dobou se objevuje stále více lidí, kteří se snaží myslet pozitivně a pouštět si do života jen to dobré a prospěšné. Je pravda, že co člověk do světa vysílá, to se mu také vrací. Tuhle poučku lidé znají už od pradávných dob, dokládají to i známá rčení a pořekadla (všichni známe to s lesem). Jenže stejně jako s většinou věcí, i s pozitivním myšlením se to nesmí úplně přehánět.

  • Tři principy pro posílení dobré nálady

    Zdá se, že někteří lidé mají pořád dobrou náladu a jiní zase neustále strádají. Dobrá nálada je však jednou z věcí, kterou lze snadno ovlivnit. Tímto tématem se zabývá hlavně obor pozitivní psychologie, který nám přináší spoustu prakticky využitelných, zajímavých poznatků. Jeden takový poznatek vyplývá ze studie psychologa A. Watsona, který v roce 2002 naznačil, jak můžeme systematicky ovlivňovat náladu a povzbuzovat tak kladnou afektivitu. A. Watson uvedl 3 nejdůležitější principy, které nám v tom mohou pomoci. Zde jsou: