K čemu je dobré číst dětem tradiční pohádky?
Pohádky jsou tu už od nepaměti a děti je zbožňují. A nejen ony. Je dobře, že se vedle moderních pohádek vyhovujících dnešním dětem stále vydávají knížky se starými pohádkami s velkou tradicí, i když už je pohádkový svět v mnoha případech velmi odlišný od toho našeho.
Všechny pohádky mají několik věcí společných. Především zde dobro vždy vítězí nad zlem. A to je právě jedna z věcí, díky kterým jsou tak cenné. Děti se skrze ně dostávají do magického světa plného dobrodružství a neuvěřitelných příběhů a přitom tuší, že to dopadne dobře – hlavní hrdina to přece určitě zvládne. Mají tu prostor pro fantazii, která je v dětském věku (hlavně do sedmi let) velice rozvinutá. Nemají problém s personifikací zvířat nebo předmětů a to jim dává větší prostor pro sny a představy. Navíc nejen, že pohádky pomáhají rozvíjet jejich tvořivé myšlení, ale zároveň jim i umožňují řešit klíčová témata, která jsou nezbytnou součástí jejich vývoje.
Zrcadlo skutečného života
Pohádkový svět je možná odlišný od toho našeho, ale symboly v něm, podstata příběhu a ponaučení nikoliv. Dítě má možnost prostřednictvím pohádek poznat mnoho důležitých věcí: Učí se o základních protikladech dobra a zla, lásky a nenávisti, života a smrti. Zjistí, že na světě jsou i nebezpeční lidé, se kterými není radno si zahrávat. Odhaluje se mu problematika sourozenecké rivality a tuší, jak vypadá život dětí v rozvrácených rodinách. Pohádky děti učí lásku k přírodě, k dobrým lidem a ke světu, ve kterém žijeme.
Řešení klíčových vývojových témat
Často vzpomínáme na svoje dětství jako na dobu, kdy jsme neměli žádné povinnosti a jen jsme si hráli. Pokud však strávíte s dětmi delší dobu a povídáte si s nimi, zjistíte, že to vůbec nejsou ta bezstarostná, veselá stvoření, za jaké je máme. Děti se často trápí kvůli zásadním a hlubokým otázkám, které se týkají světa kolem nich. Mnoho věcí je pro ně nových, setkávají se s různými situacemi, ve kterých si vůbec nevědí rady. V určitých letech musí navíc řešit nejrůznější vnitřní konflikty, jejichž správné zpracování jim pomůže zase o něco více vyrůst a dospět. Právě tradiční pohádky jim skrze svou symboliku pomáhají tyto konflikty zvládat. Podvědomě cítí, co se jim pohádka snaží sdělit, a vždy si z ní odnesou to, co je pro ně konkrétně přínosné. Jedna pohádka tak může mít pro více dětí více významů a právě v tom spočívá její pravé kouzlo. Často se stává, že chce dítě vyprávět jednu a tu samou pohádku pořád dokola – to proto, že ve svém momentálním období života nalézá v pohádce jakési zrcadlo svých vnitřních problémů.
Identifikace s pohádkovými bytostmi
Kromě již zmíněného mají pohádky ještě několik skvělých vlastností. Hlavně u dítěte vytváří hodnoty, které jsou potřebné pro správný a zdravý vývoj. Některé děti se snaží podobat hodným a ušlechtilým princeznám, jiné zase odvážným rytířům nebo laskavým králům. (Často se také stává, že se dítě identifikuje s postavou opačného pohlaví, to proto, že tato postava lépe vyhovuje tomu, co ve svém vývojovém období zrovna potřebuje řešit.) Pohádkové bytosti jsou skromné, pilné, učenlivé, nikým nepohrdají a váží si každé rady. Jsou trpělivé, upřímné a mají „zlaté srdce“. Je velmi důležité, aby se dítě s takovými vlastnostmi setkalo a přirozeně si jich vážilo. Proto se klade důraz na to, aby měli hrdinové vyhraněný charakter naplněný dobrými vlastnostmi, ačkoliv takového člověka bychom v reálném světě jen těžko pohledali.
Jaké pocity v nás pohádky probouzejí?
Díky pohádkám se děti učí pracovat se svými vlastními emocemi prostřednictvím příběhů, které jsou na jednu stranu vzdálené a bezpečné, ale na druhou stranu také velmi blízké jejich vlastnímu světu. Pro příklad uvádím některá téma, která se v pohádkách často rozvíjí.
Naděje – Vědomí, že pokud se člověk snaží a nevzdá se, dopadne to dobře. I když věci vypadají nejhůř, nakonec se vše urovná.
Přátelství – Když si nevíme rady, často se stane, že se v našem životě objeví přítel, který nám pomůže. Když nám bude úzko, máme se na koho obrátit. (např. Zlatovláska)
Útěcha – I v pohádkách se hrdinové občas cítí utlačovaní, nemilovaní a nikým nepochopení. Nakonec však i takoví dojdou ke svému štěstí. Dítě se tak může velmi snadno ztotožnit s postavou. (např. Ošklivé káčátko)
Odvaha – Vše se nám zdaří lépe, pokud v sobě nalezneme sílu k činům. Nemá cenu jen tak sedět doma na peci s pekáčem buchet a čekat, co bude. Když sebereme odvahu a budeme se pouštět do nových věcí, úspěch nás nemine!
Spolupráce – Všechno jde líp, když držíme pohromadě. I ten nejmenší z nás může pomoct a každá ruka je dobrá. (např. O Veliké řepě)
Přínos pro dospělé
Nakonec by nebylo od věci zmínit i přínos pro dospělé, který rozhodně není zanedbatelný. Například se zkoumalo, že pokud čteme pohádky lidem trpícím depresemi, jejich stav se začne výrazně zlepšovat. Tato metoda je součástí tzv. narativní terapie (z anglického narrate, vypravovat). Funguje to právě díky zmíněným vlastnostem pohádek: jsou opředené dobrými a smysluplnými skutky, které se odmění. A zlí draci vždy skončí buď bez hlav nebo v pekelné propasti.
Takže pokud máte děti – nebo až je mít budete – rozhodně na tradiční pohádky nezapomínejte.
Knihy ke čtení:
Bruno Bettelheim: Za tajemstvím pohádek
Marie Louise von Franz: Psychologický výklad pohádek
photo credit: Internet Archive Book Images Image from page 100 of „Journeys through Bookland : a new and original plan for reading applied to the world’s best literature for children“ (1922) via photopin (license)