Abraham Maslow
Abraham Maslow je jednou z nejdůležitějších osobností humanistické psychologie. Ačkoliv je nejvíce znám pro svou pyramidu potřeb, jeho dílo založené na jedinečném přístupu k člověku může nabídnout mnohem více.
Abraham se narodil 1. dubna 1908 v Brooklynu jako nejstarší ze sedmi dětí. Pocházel z ruské, židovské rodiny, která do Ameriky imigrovala před carskými perzekucemi na počátku 20. století. Maslow svoje dětství sám popisoval jako osamělé, kvůli narůstajícímu antisemitismu dětí z okolí i některých učitelů si nenašel mnoho přátel. Svůj čas tedy trávil hlavně v knihovně. Nevycházel se svou matkou a postupem času k ní získal odpor. Jak sám uvedl, iritovala ho její sobeckost, narcismus, předsudky, nedostatek lásky ke komukoliv jinému než k sobě (a to včetně manžela a svých dětí) a vykořisťování druhých. Ačkoliv byl velmi intelektuálně nadaný, jako mladý věřil především ve fyzickou zdatnost. Často posiloval, ale své drobnější postavy se nikdy nezbavil.
Původně chtěl studovat právo, ale nakonec přešel na univerzitu ve Wisconsinu, kde vystudoval psychologii. Jelikož v té době převažoval behaviorismus, ze školy si odnášel kromě titulu také výrazně pozitivistické smýšlení. Brzy poté se oženil se svou sestřenicí Berthou, se kterou měl dvě děti. Svou akademickou kariéru započal na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kde se setkal s Alfredem Adlerem. Dále působil jako vyučující na vysoké škole v Brooklynu, kde ho ovlivnil například gestaltista Max Wertheimer nebo antropoložka Ruth Benedict. Po druhé světové válce začal zpochybňovat behavioristické metody, o které se tehdejší psychologické výzkumy opíraly. Začal si vytvářet vlastní názor o fungování lidské mysli a brzy se stal zakladatelem nového směru nazývaného humanistická psychologie.
Maslow stejně jako další humanističtí psychologové věřil v jedinečný potenciál člověka, který se projevuje přirozenou tendencí k růstu a sebeaktualizaci. Mentální a sociální poruchy pak chápal jako výsledek odklonu od přirozené dobroty člověka, jenž je původně každému vlastní. Kromě pyramidy potřeb se zabýval také konceptem sebeaktualizace a zkoumáním tzv. vrcholných zážitků vedoucích k pocitu transcendence. Jeho přínos nalezneme i v psychologii osobnosti díky popsání odlišností mezi lidmi založenými na jejich individuálním způsobu nazírání na svět (viz jeho velmi zajímavé dílo O psychologii bytí). Tehdejší odborné veřejnosti se jeho teorie příliš nelíbila, jelikož byla pro účely akademických studií příliš „pozitivní“ a „optimistická“. Maslow stál v silné opozici proti vědeckému nazírání na člověka jako na“pytlel symptomů“. Snad právě proto se humanistická psychologie stala důležitým směrem, který má silný vliv až do dnes jak v teoretické, tak v aplikované psychologii a psychoterapii.
Abraham Maslow zemřel 8. června 1970 (ve věku 62 let) následkem těžkého infarktu.