Alfred Adler – Zakladatel individuální psychologie
Alfred Adler se narodil v roce 1870 ve vesnici Rudolfsheim poblíž Vídně jako jeden ze sedmi dětí obchodníka s obilím. Jeho rodina byla židovská, ale on nikdy svůj židovský původ nezdůrazňoval a kvůli větší kulturní otevřenosti později přestoupil na protestanství. Jako malý byl často nemocný, trpěl záchvaty astmatu a mohl chodit až ve čtyřech letech kvůli křivici. Přesto se však dokázal začlenit do kolektivu ostatních dětí a prožil sociálně uspokojivé dětství. Adler byl velmi zvídavé dítě a často pořádal pro své kamarády expedice, jejichž cílem bylo pozorování různých zvířecích druhů.
Kvůli svým častým nemocem a předčasnému úmrtí jeho bratra se rozhodl pro studium medicíny. Nejprve se věnoval oftalmologii a poté působil jako praktický lékař. V roce 1902 obdržel od Freuda pozvání do diskuzní společnosti, která se scházela každou středu a jejímž cílem bylo probírat různé aspekty psychoanalýzy. Pozvání přijal, ale s myšlenkami Freuda příliš nesouhlasil. O osm let později se stal prezidentem Psychoanalytické společnosti. V té době byl rozpor mezi jeho a Freudovými názory největší. Adlerovy názory byly navíc přehlasovány a tak společnost po roce opustil a založil si svou nezávislou odbornou společnost.
Adler byl prvním psychiatrem, který porozuměl tomu, jak prostředí přetváří osobnost člověka. Položil základy individuální psychologie, která stojí na předpokladu, že lidé jsou komplexní osobností, jenž se musí zkoumat v rámci společnosti, ve které se nachází. Podle něj jsou jedinci a společnost nerozlučně spjati a měla by se sledovat jejich vzájemná interakce.
Studoval přirozený pocit méněcennosti člověka a možnosti jeho kompenzace. Ústředním bodem jeho teorie je komplex méněcennosti vycházející s organické slabosti orgánů. Podle Adlera tímto komplexem trpí každý a kompenzuje si to tedy snahou rozvíjet svou osobnost a své schopnosti. Hlavní motivací člověka je pak usilování o překonání pocitu méněcennosti a dosažení nadřazenosti. Zároveň však zdůrazňoval, že toto usilování o nadřazenost prospívá jen tehdy, pokud je sociálně zaměřeno. Antisociální usilování o nadřazenost je regresivní a je zdrojem charakterových selhání a deviací.
Adler byl sociálním idealistou. Podle něj může spolupráce jedinců se společností vytvořit přijatelnější prostředí a přispět tak k přežití celé společnosti. K těmto myšlenkám ho přiměla také zkušenost z první světové války, kdy sloužil v rakouské armádě jako lékař. Jelikož ho znepokojovala sociální nespravedlnost a chudoba, stal se příznivcem socialistického hnutí a přiklonil se Marxovým myšlenkám. Se SSSR pak už ale nesouhlasil, tvrdil, že je zkazila moc. Socialistické ideály mu však zůstaly.
Oženil se s radikalistkou a ruskou revolucionářkou. I přes výrazné neshody ze začátku vztahu a rozchod spolu pak dokázali vytvořit harmonický vztah a vychovali 3 děti. Adler také výrazně přispěl k oblasti dětské psychologie. Identifikoval hlavní rysy a chování dětí a je znám také pro svou teorii sourozeneckého pořadí, které můžeme brát jako ukazatel budoucích postojů a vzorců chování jedince.
Alfred Adler byl celý svůj život velmi aktivní. Vyučoval v Evropě a v USA, hodně cestoval. Za svůj život napsal přes 300 knih a článků. Jeho myšlenky navíc velmi ovlivnily poradenství a psychiatrické strategie dvacátého století.