Konfirmační zkreslení (Proč žijeme ve svých bublinách)

Termín konfirmační zkreslení je hojně využíván zejména v sociální psychologii a kognitivních vědách. Označuje přirozenou tendenci člověka upřednostňovat takové informace, interpretace či vzpomínky, které podporují jeho světonázor a znevažovat ty, které jsou s jeho světonázorem naopak v rozporu. Přestože máme všichni pocit, že naše argumenty vycházejí z objektivních příkladů, dat a věrohodných zkušeností, v realitě je tomu většinou naopak: Protichůdná fakta bereme méně na vědomí a utvrzujeme se tak v našem zkresleném a zcela subjektivním názoru.

Proč mají někteří lidé pocit, jako by pocházeli z jiného světa

Někteří lidé zažívají zvláštní pocit, jako by nepocházeli z tohoto světa. Cítí sounáležitost spíše s něčím nadpozemským, éterickým. Jako by vznikli rovnou z paprsků slunce, ze vzduchu, z lásky. To ostatně není tak daleko od pravdy, avšak proč tedy tento pocit nemají i ostatní? A proč ho nikdo nechápe? Někdy je příjemný, dává zvláštní pocit výjimečnosti, jindy s sebou přináší osamělost a stesk po skutečném domově. Čím je způsobený? Možná, že ani tak moc nadpřirozený není, možná má nějakou skutečnou příčinu. Zde jsou uvedeny příčiny rovnou tři. Ale pozor, neexistují samostatně, ale jsou součástí jednoho celku. Mají ve své podstatě ten stejný základ. Jsou tedy rozděleny pouze pro lepší přehlednost a snadnější pochopení.  

Krátký šamanský příběh k zamyšlení

Bylo období velkého sucha. Rostliny usychaly na vyprahlé zemi, dobytek i lidé se trápili žízní. Kukuřice na poli postupně chřadla a hrozilo, že brzy nebude ani co jíst. A tak se indiáni rozhodli požádat svého šamana, aby přivolal déšť. Šaman se vymlouval, že takové věci neumí. Ale když sucho neustávalo a prosby jeho lidí byly stále naléhavější, rozhodl se, že to zkusí…

Nebojte se aktivně vytvářet svět kolem sebe

Jak by asi vypadal svět, ve kterém by všichni lidé dělali to, po čem skutečně touží? Kde by už děti byly vedeny k tomu, aby následovaly své srdce a nebály se realizovat své sny? Po ulicích by chodily vyrovnané a usměvavé osobnosti, které by se každý den těšily do práce. Všude kolem by se vznášel opar radosti a štěstí. Žili bychom více v přítomnosti, nebáli se budoucností a netrápili se minulostí. Představa takového světa je krásná a povznášející. A co víc – není až tolik nerealizovatelná. Samozřejmě, teď je situace tolik odlišná… Ale změnit se může. Chce to jen velkou dávku odvahy a víry.

Život začíná za hranicí vaší komfortní zóny (opět)

Všude na internetu se v jeden čas objevovalo (a možná stále ještě objevuje) velmi populární motto “život začíná za hranicí vaší komfortní zóny”. Většinou bývalo ještě doplněné fotkou mladého člověka, který stojí na hraně vysokého útesu. Jenže co vlastně komfortní zóna znamená? A co je myšleno tím, že život začíná? Jako by lidé, kteří mají rádi své pohodlí a svůj klid, nemohli naplno žit. Je snadné takové věci sdílet a přivlastnit si jejich význam jako svou osobní mantru. Jenže bez skutečného a upřímného zamyšlení se nad skutečným poselstvím je to úplně k ničemu. A komentáře lidí k takovým výrokům jsou toho nejlepším důkazem. Proč?

Čemu vlastně děkujeme?

„Večer mi ujel vlak a díky tomu jsem přišel pozdě domu“ říká do telefonu pán a já se musím pobaveně pousmát. Zřejmě se domů moc netěšil. O něco později mě zarazí věta „Zloděj se vloupal k nám do baráku jen díky tomu, že jsem zapomněla zapnout alarm“ nebo ještě horší „Tenkrát zemřelo díky přírodní katastrofě sto padesát lidí“. A tak se ptám, už trochu pobouřená, za co komu vlastně děkujeme? Určitě ne ujetému vlaku nebo přírodní katastrofě. Jenže říká to skoro každý, aniž by si uvědomil pravý význam svého sdělení. Valí se to na nás dokonce ze všech možných médií. Není tak těžké nahradit slovíčko díky o něco přesnějším kvůli, které také vyjadřuje příčinu, ale už ne náš vděk. Protože když budeme vděční za špatné věci, které se nám dějí, z principu to nemůže dopadnout dobře.

Muž, který sázel stromy (krátký film)

Krátký kanadský film o tom, jak jeden člověk může změnit vše kolem sebe k lepšímu. Ať už ho berete jako hlubokou metaforu nebo “pouze” krásný příběh o jednom vytrvalém muži, zcela jistě ve vás zanechá hluboký dojem a inspiraci, která se objeví vždy, když si na něj vzpomenete. Za zmínku zcela jistě stojí nádherné výtvarné zpracování, který filmu dodává poetickou atmosféru.