Co dělat v těžkých životních situacích

Každý se někdy ocitne v opravdu tíživé životní situaci. Ať už je zapříčiněná čímkoliv, symptomy jsou si velmi podobné. Pocit, že nejbližší budoucnost je jen a jen černá. Nechuť k životu, narůstající deprese, neschopnost vidět jakékoliv smysluplné východisko. Bolestivé emoce a myšlenky, které nejdou jen tak odehnat. Říká se, že život nám přináší jen ty věci, které můžeme zvládnout, ať už jsou jakkoliv těžké. Ale v danou chvíli se to zdá jen jako hloupá motivační poučka. Možná, že se odstupem času se překonané problémy budou jevit spíše jako velké životní zkušenosti, ze kterých člověk může čerpat velkou životní sílu. Třeba si i právě teď dokážete vzpomenout na to, co všechno jste už v minulosti zvládli. I když je to hrozně těžké, nakonec jde při těch nejnáročnějších chvílích hlavně o to, nějak to přečkat. Nezhoršit situaci a vydržet do té doby, než zase vysvitne naděje. Jak se v takové době o sebe postarat a čekání si alespoň trochu usnadnit?

Donutit se následovat svou denní rutinu

Když má člověk pocit, že už neví, jak dál, často se vykašle úplně na všechno – i na věci, které byly dříve součástí jeho běžného života. Tím však dává sám sobě najevo, že to vzdává a odmítá situaci jakkoliv řešit. Pak je smutný nejen z daného problému, ale i z vlastní bezmocnosti, čímž si působí další nepříjemné stavy. Dostane se tak do začarovaného kruhu, ze kterého se uniká jen velmi těžko. Čím déle v tom kruhu setrvá, tím hůře se pak dostává zpět na svůj normální životní styl. Důležité je nezapomenout na jednoduché každodenní činnosti, které nám v podstatě dávají pocit jistoty a bezpečí, který můžeme zažívat ve stereotypu. Ráno vstát v obvyklou dobu, umýt se, nasnídat se, jít ven a dělat to, co jsme si naplánovali. Někdy je to sice velmi těžké, ale ne nesplnitelné. Všechny maličkosti, včetně vyčištění zubů a obléknutí se, dělá člověk sám pro sebe. A když si na tom dá záležet a snaží se občas udělat i něco navíc (zacvičit si, jít do přírody,…), dává si tak najevo, že se má rád. A sebeláska je něco, co je dobré u sebe povzbudit právě v těch nejtěžších chvílích, kdy máme tendenci na sebe naopak úplně zapomenout.

Zkoušet fyzický pohyb

To, jakým způsobem pohyb vyplavuje endorfiny, se snad už ani nemusí připomínat. Kromě povzbuzení nálady má však ještě další ozdravné funkce: především vyčistí hlavu, zažene (alespoň na chvíli) chmurné myšlenky a pomůže vidět věci z trochu jiné perspektivy. Díky sportu (nebo práce s tělem) se lze na problém podívat konstruktivněji. Při pravidelném pohybu se bude tento stav prohlubovat a prodlužovat, až nakonec onen problém ztratí svou děsivou, paralyzující moc. A jak se k pohybu donutit, když jsou i jednoduché rutinní aktivity tak těžké? Stejně jako při každém jiném těžkém úkolu, i tady se osvědčuje metoda rozkládání činnosti na dílčí, drobné cíle. Například když chcete jít běhat ven, nejprve si dejte za cíl vstát, pak se obléknout, obout, zavázat si tkaničky a nakonec vyjít ven. Když už budete stát před domem v teniskách a ucítíte čerstvý vzduch, mnohem pravděpodobněji se opravdu rozeběhnete, než abyste se vraceli zpátky. Stejně jako u předchozího bodu: mějte na paměti, že tohle také děláte jen a jen pro sebe.

Nepotlačovat svoje emoce

Naopak – snažit se je prožít a zpracovat. K tomu může pomoci i tvůrčí činnost, jako například malování, psaní nebo tvorba dekorací do domácnosti. Výborným pomocníkem je deník, jelikož slouží jako takový katalyzátor emocí. Díky němu si člověk snadněji uvědomí, co cítí, napadnou ho činnosti, které by mohl dělat, a navíc se k zápiskům může vrátit v budoucnu, pokud bude třeba. Extrovertnějším povahám je nejspíš příjemnější promluvit si o svých pocitech s blízkým člověkem nebo se skupinou přátel. V každém případě je velmi škodlivé v sobě negativní pocity dusit, protože pak by v krátké budoucnosti musel přijít bod zlomu a vše nakumulované by se vyplavilo napovrch, jako když vybouchne dlouho doutnající sopka. Je bolestné cítit smutek a zklamání každým dnem, jako by to snad ani nemělo konce. Ale je to právě bolest, která nás motivuje k uzdravení a díky níž jsme pak nakonec zase o něco silnější než dřív. Krátký článek o nebezpečí potlačování negativních myšlenek si můžete přečíst zde.

Udělat si radost bez pocitu viny

Každý potřebuje čas od času udělat si něčím radost. Podívat se na oblíbený film, jít do divadla, koupit si něco nového. Setkat se s kamarády, jít na výlet, udělat si hezký večer s knížkou a čajem. Cokoliv, na co má zrovna chuť. Pro spoustu lidí, kteří zrovna prožívají nějakou náročnější životní situaci, je extrémně těžké dělat něco příjemného, jelikož při tom prožívají silné pocity viny. Vždy, když na chvíli na problém zapomenou a cítí se alespoň trochu šťastní, hned si vzpomenou na všechno utrpení a vyčítají si, že se usmívají, místo aby se dál trápili. Avšak skutečnost, že se dovedou pousmát, udělat si radost a na chvíli na vše zapomenout, je součástí ozdravného procesu. Uzdravuje se tak nejen mysl, která přirozeně nechce setrvávat ve stavu smutku, ale i těžká situace jako taková. S každým dalším úsměvem totiž ztrácí svou paralyzující sílu a časem se zdá být zvládnutelnější, integrovanější. Pokud se do toho navíc zamíchá fakt, že naše myšlení ovlivňuje náš život, pak dává ještě větší smysl nechat prostor i tomu hezkému a ne se jen trápit. Člověk by se nikdy neměl cítit vinen za úsměv, za radost a za hezké myšlenky. Nekonečný smutek a trápení nikomu nepomůže a nic nevyřeší.

V životě platí jedno velké pravidlo, že všechno má svoje řešení. I ta nejtěžší situace na světě jde nějak vyřešit. Stejně, jako se člověk může dostat do problému, může se dostat i ven. Opravdu neexistuje nic, co by nešlo překonat. Jediné, co jde udělat, je sebrat sílu, odvahu a žít prostě dál. A případně se nebát říct si o pomoc – často lidem v takových situacích může pomoci i psychoterapie.

O autorce

arienn.cz