Tajemství mikrovýrazů

Mikrovýrazy jsou plnohodnotné obličejové výrazy nezávislé na kultuře, které odrážejí naše skutečné pocity. Trvají zhruba čtvrtinu až polovinu sekundy a nemůžeme je nijak skrýt, protože nejdou ovládat vůlí. I ten nejzkušenější lhář se díky nim okamžitě prozradí, pokud narazí na člověka, který je umí rozpoznávat. Právě kvůli jejich neomylnosti neustále stoupá zájem o toto téma a to jak u široké veřejnosti, tak u odborníků například v psychologii či kriminalistice.

Původně mikrovýrazy objevila dvojice psychoterapeutů (Ernest Haggard a Kenneth Isaacs), kteří si povšimli téměř nepatrných výrazů u svých pacientů. Později jejich existenci potvrdil také Steve Porter, který společně se svou studentkou Leanne ten Brinke prováděl výzkum, ve které ukazoval pokusným osobám různé obrázky. Některé byly hezké a příjemné (například štěňátka), jiné zobrazovaly nějaké hrůzné situace (například nehodu). Respondenti na obrázky měli reagovat nejprve přirozeně a poté předstíraným výrazem. Závěrem výzkumu bylo, že i u předstíraného výrazu se na obličeji dotazovaného krátce promítl upřímný výraz, aniž by o tom sám věděl.

Původně se předpokládalo, že tyto drobné záblesky emocí v lidské tváři mohou být viditelné jen na videu, když se záběr zastaví a zachytí se přesný okamžik výrazu.  Existovali však lidé, kteří uměli rozpoznávat mikrovýrazy jen tak, sami od sebe, jelikož disponovali pozorovatelským talentem a empatií. Sami to mohli považovat za intuici nebo „čich“ na lidi. Dnes už se pořádají kurzy a semináře, kde se to může naučit každý.

Jedním ze cvičení na rozpoznávání mikrovýrazů je tzv. metoda METT (Micro Expression Training Tool). Základem je umět přesně rozpoznat všechny základní emoce odrážející se v mimice a umět je od sebe rozlišit. Zdá se to jednoduché, ale například rozpoznání strachu od překvapení nebo zlosti od odporu je náročným úkolem. Neexistuje žádná stoprocentně spolehlivá pomůcka, díky níž bychom uměli rozpoznávat mikrovýrazy ze dne na den, ale při delším tréninku se schopnost rozvine do takové míry, že ji budeme moci používat i v běžném životě.

Je však třeba brát v potaz fakt, že se mikrovýrazy objevují nejen u záměrného skrývání emocí, ale i u neúmyslného potlačení. Je důležité toto rozlišovat, jinak bychom se mohli dopustit mylného úsudku. Také musíme zohlednit s kým mluvíme, jakou máme s tímto člověkem historii, v jaké situaci se nacházíme apod. Například pokud se budeme dohadovat se svým partnerem o výběru vhodné restaurace a v jeho tváři se objeví smutek, nemusí to znamenat, že tam nechce jít, ale třeba mu zrovna vadí, jakým způsobem se dohadujete. A naopak pokud o tom samém mluvíte s kolegou, kterého sotva znáte, bude v tom hrát roli patrně onen první důvod. Každý rozhovor, každou situaci je třeba posuzovat individuálně a jednat podle nově získaného poznatku o emoci druhého jen v případě, že jsme si jím opravdu jisti.

O autorce

arienn.cz