Arienn

Termín konfirmační zkreslení je hojně využíván zejména v sociální psychologii a kognitivních vědách. Označuje přirozenou tendenci člověka upřednostňovat takové informace, interpretace či vzpomínky, které podporují jeho světonázor, a znevažovat ty, které jsou s jeho světonázorem naopak v rozporu. Přestože máme všichni pocit, že naše argumenty vycházejí z objektivních příkladů, dat a věrohodných zkušeností, v realitě je tomu většinou naopak: Protichůdná fakta bereme méně na vědomí a utvrzujeme se tak v našem zkresleném a zcela subjektivním názoru.

Když někomu řeknu, že chci kromě práce s klienty také na Ph.D. a v budoucnu působit ve vědě, občas se setkám s reakcí typu “ale ty jsi přece psycholog” nebo “jak jako ve vědě?” Vždycky jsem si myslela, že skutečnost, že je psychologie vědou, je naprosto obecně přijímána (což stále doufám, že je, alespoň v mé a mladší generaci), a tohle téma mě tedy nebude potkávat tak často. Protože je však opak pravdou, rozhodla jsem se sepsat tento článek, abych trochu přiblížila, o čem vlastně psychologická věda je a jak se dělá.

Když matka opakovaně žádá o interrupci a z nějakého důvodu jí v tom není vyhověno, narodí se jí nechtěné dítě. Takové dítě ve své rodině není vítané a často je považováno za překážku a přítěž. I když rodiče svého potomka materiálně zabezpečují a plní všechny povinnosti s výchovou spojené, dítě citově strádá. Jak se liší nechtěné děti od chtěných, jak si oproti nim vedou a jaké nepříjemnosti jim přetrvají do dospělosti? Nejen na tyto otázky odpovídá studie známých českých autorů Dytrycha a Matějčka, kteří sledovali vývoj 220 dětí po dobu 35 let. Její výsledky možná nejsou až tak překvapující, ale jejich naprostá určitost a konkrétnost zcela jistě stojí za povšimnutí.