Proč mají někteří lidé pocit, jako by pocházeli z jiného světa

Někteří lidé zažívají zvláštní pocit, jako by nepocházeli z tohoto světa. Cítí sounáležitost spíše s něčím nadpozemským, éterickým. Jako by vznikli rovnou z paprsků slunce, ze vzduchu, z lásky. To ostatně není tak daleko od pravdy, avšak proč tedy tento pocit nemají i ostatní? A proč ho nikdo nechápe? Někdy je příjemný, dává zvláštní pocit výjimečnosti, jindy s sebou přináší osamělost a stesk po skutečném domově. Čím je způsobený? Možná, že ani tak moc nadpřirozený není, možná má nějakou skutečnou příčinu.

Zde jsou uvedeny příčiny rovnou tři. Ale pozor, neexistují samostatně, ale jsou součástí jednoho celku. Mají ve své podstatě ten stejný základ. Jsou tedy rozděleny pouze pro lepší přehlednost a snadnější pochopení.  

Výsledek aktivní práce na svém rozvoji

Tento pocit nejčastěji zažívají lidé, kteří aktivně pracují na svém rozvoji. Přemýšlejí nad světem kolem sebe, nad mezilidskými vztahy, nad svým vlastním jednáním, a snaží se, aby se vše posouvalo směrem k lepšímu. Pokud tato jejich činnost nějakou dobu trvá, dostali se již tak daleko, aby jim jednání a myšlenky ostatních lidí přišly vzdálené a neuvědomělé. Pak je občas těžké narážet na skutečnost, že ne všichni mají takový vhled, aby dokázali respektovat ostatní a své okolí. To se projevuje zejména v konfliktech: je těžké shodnout se s někým, kdo vlastně neposlouchá nic jiného než své vlastní názory. Pak není divu, že člověk, který sám na sobě udělal velký kus práce, má pocit, jako by snad byl úplně odjinud než všichni ostatní. Odlišnost s sebou vždy přináší velký díl samoty. Stejně jako je pro něj těžké setkávat se s lidmi zahleděnými sami do sebe, stejně těžké je mluvit s lidmi negativními, povýšenými, povrchními a materiálními (výčet by mohl být daleko delší). A tak většinou zůstává sám v neznámé krajině mezi cizinci.

Nedostatečné ukotvení

Pocit „jako z jiného světa“ je známkou nedostatečného ukotvení v přítomnosti a v reálném světě. Pokud preferujete východnější systémy myšlení, můžeme říci, že je to důsledkem rozvíjení vyšších čakrových center na úkor ostatních. U toho ještě chvíli zůstaneme. Pokud se člověk duchovně a osobnostně rozvíjí, má někdy tendenci duchovno upřednostňovat nad materiálnem. Avšak rozvoj musí být postupný: nejprve je třeba cítit jistotu v reálném světě, být smířen se svým tělem, svými pudy a všemi biologickými aspekty své osobnosti. Když mu chybí zakořeněnost a přesto se rozhodne přeskočit rozvoj toho „přízemního“ a soustředí se rovnou na vyšší cíle, pocit „jako z jiného světa“ se dostaví velmi brzy. Jeho energie je přesunutá na to nehmotné, abstraktní, kreativní, a není v těle rozložena rovnoměrně. Tato nerovnováha se časem bude projevovat stále výrazněji, pokud se rozhodne ji ignorovat.

Uměleckost

Když je člověk hodně kreativní, oplývá nejrůznějšími nápady a prožívá všelijaká myšlenková vnuknutí, je těžké soustředit se na přítomnost (někdy to může být dokonce i nežádoucí). Při silném prožívání svého fantazijního či dokonce nadpozemského světa, který je nekonečný a všeprostupující, jedinec ztrácí přehled o světě, ve kterém žije jeho tělo společně s ostatními. Když tráví většinu času spíše v krajině své duše, není se čemu divit, že se cítí, jako by byl z jiného světa: vždyť je v něm neustále. Duševní svět každého člověka je jiný, originální a nenapodobitelný. Nikdy ho nemůžeme plně sdílet s ostatními, jelikož nikdo kromě nás samých ho není schopen pochopit v jeho celistvosti. Záleží na každém jednotlivci, jestli se rozhodne, že je svět fantazie užitečný pro plnění jeho poslání, nebo zda naopak brání realizaci skutečných cílů. I zde je důležité najít svou vlastní rovnováhu.

O autorce

Arienn.cz