Nebezpečí potlačování negativních myšlenek

Poslední dobou se objevuje stále více lidí, kteří se snaží myslet pozitivně a pouštět si do života jen to dobré a prospěšné. Je pravda, že co člověk do světa vysílá, to se mu také vrací. Tuhle poučku lidé znají už od pradávných dob, dokládají to i známá rčení a pořekadla (všichni známe to s lesem). Jenže stejně jako s většinou věcí, i s pozitivním myšlením se to nesmí úplně přehánět.

Často, když se člověk učí měnit obsah svých myšlenek a pociťuje na sobě první změny, začne se bát negativního a přehlíží vše, co by mohlo k nějakým negativním myšlenkám vést. Někdy si třeba pomyslí, že dnešek nestojí za nic, protože se mu zrovna něco nepovedlo. Vzápětí se začne dušovat, že dnešek je přece krásný den, že svítí sluníčko, a že všechny dny v jeho životě jsou nádherné a štěstím naplněné. Samozřejmě, že je prospěšné na všem vidět něco dobrého. Ale to neznamená, že musíme být jako zaslepení a nepřipouštět si, že jsme lidé a lidé se vyznačují tím, že mají velmi širokou škálu emocí.

Základem tedy je: Nevyčítejte si žádnou emoci, ať už je jakákoliv. Pokud je vám zrovna mizerně, dovolte si to. Dovolte svému čelu, aby se mračilo, dovolte si praštit do polštáře, dovolte si chovat se tak, jak zrovna uznáte za vhodné. Máte právo na to cítit se někdy pod psa. Někdy se tak cítí každý. Úplně každý. I ten, který tvrdí, že ne.

Když negativní emoce naschvál zaháníte a vyhýbáte se jim, samy od sebe nikdy nezmizí. Naopak se ve vás začnou hromadit a působit vám problémy, aniž byste si toho nejprve všimli. Z potlačeného vzteku vás může začít za pár dní bolet hlava. Ze smutku se můžete brzy cítit unavení a nesví. Pokud si člověk v sobě drží to špatné, je pak těžší se toho zbavit. Je spoustu případů, kdy někdo měsíc „myslí jen pozitivně“ a pak jednoho dne upadne do hluboké deprese, protože se na něj vyvalí všechno to špatné, co za celý měsíc opominul.

A jak tedy myslet pozitivně, aniž bychom si ubližovali potlačováním negativních emocí? Především je důležité si uvědomit, že bychom se neměli snažit usměrňovat každou myšlenku zvlášť, ale získat celkové nastavení mysli, které je příjemné, a které nám pomáhá radovat se ze života. Radost a štěstí by se měly stát naším přirozeným stavem. Pak není problémem brát vše z té lepší stránky, odpouštět ostatním i sobě, smát se a považovat i úplně obyčejné věci za krásné a prospěšné.

Je jasné, že dosáhnout takového nastavení mysli je velice složité, zvlášť v dnešní době, kdy se na nás ze všech stran valí stres a povinnosti. Ale také je pravda, že schopnost radovat se ze života je člověku naprosto přirozená. Děti se radují z maličkostí skoro pořád. Když se snažíme toho docílit, neučíme se nic nového, ale jen vzpomínáme na to, co jsme dřív uměli zcela automaticky. Představte si tedy, jaké to bylo, když jste se jako malí proháněli po louce a místo potlačování toho negativního povzbuďte svou mysl připomenutím si téhle drobné, ale emočně osvobozující vzpomínky.

O autorce

arienn.cz