Friedrich Schelling
Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling byl společně s Fichtem a Hegelem jedním z hlavních představitelů německého idealismu. Narodil se roku 1775 Leonbergu jako syn luteránského kazatele a učitele. Byl velmi nadaným dítětem, talentovaným na jazyky. V mládí ho hodně ovlivnil Kant, Fichte a Spinoza, jejichž myšlenky ho inspirovaly k sepsání svého prvního filosofického díla v 19 letech. Po dvou letech soukromého vyučování dvou dětí z aristokratické rodiny byl pozván na univerzitu v Jeně jako mimořádný profesor (v pouhých 23 letech). Tam se setkal s myšlenkami romantismu a s Goethem, se kterým sympatizoval. Po svém dlouholetém pobytu v Jeně se rozhodl studovat medicínu v Bamberku. Od roku 1803 do 1806 působil jako profesor na univerzitě ve Würzburgu. Brzy se však přestěhoval do Mnichova, jelikož si v katolickém Würzburgu nadělal spoustu nepřátel, a posléze do Berlína, kde jeho přednášky navštěvovali významné osobnosti jako například Kierkegaard nebo Friedrich Engels.
Zemřel 20. srpna 1854 ve Švýcarsku.
Význam pro psychologii: objektivní idealismus
Schelling je znám zejména pro svou filosofii identity, která bývá chápána jako spojovací článek mezi Fichtem a Hegelem (oba ve svém díle často kritizoval, u Hegela to bylo vzájemné, přestože byli v mládí přáteli). Filosofie identity říká, že duch (duše, Já) a příroda jsou ve své hloubce jedním celkem: příroda je viditelný duch a duch je neviditelná příroda. Duch je výtvorem přírody a je v ní možný proto, že příroda je původně duch. Přírodu ani ducha nemůžeme zkoumat exaktně, matematicko-kauzálně, protože příroda nemůže být pokládána za cosi mrtvého: Její podstatou je živoucí prasíla. Myšlenku, že základem všeho je duch, nazýváme objektivním idealismem.
Podle Schellinga se člověk může díky své svobodě z přírody vydělit, aby na ni mohl pohlížet jako na objekt, vystoupit z původní jednoty a přírodu filosoficky zkoumat. Tento stav však považuje za škodlivý, jelikož narušuje rovnováhu, tolik nezbytnou pro zdraví člověka. Přestože se umíme v myšlenkách oddělit od přírody, v realitě to udělat nemůžeme. Stav oddělování se od přírody by tedy měl být pouze dočasný, aby se rovnováha příliš nenarušila.