Francis Bacon
Francis Bacon byl předchůdcem britských empiristů. Narodil se 22. ledna 1561 v Londýně, pocházel ze šlechtické rodiny. Ve 12 letech začal chodit na univerzitu v Cambridge. Později studoval právo. V Anglii v té době převládala scholastika a aristotelismus, jemu se však více líbil renesanční humanismus. Jako doprovod anglického velvyslance se podíval do Francie, avšak kvůli smrti svého otce se po necelých třech letech vrátil do Anglie a začal praktikovat právo. Přestože jeho život v té době nebyl zrovna nejrůžovější – otec nezanechal téměř žádné dědictví, takže se musel zadlužit, navíc měl poněkud chatrné zdraví – oddaně sloužil vlasti, víře a prosazování pravdy ve filosofii a vědě.
V roce 1581 byl zvolen do Parlamentu a zůstal tam dalších 40 let. Stal se veřejně známou osobností a důležitým členem vlády. Podporoval monarchii a vystupoval pro náboženskou toleranci. Nakonec však byl odvolán z úřadu, zatčen a uvězněn v Toweru kvůli dluhům a korupci. Naštěstí si ho oblíbil král Jakub I., a tak mu udělil po pár dnech vězení milost a odpustil mu pokutu 40 000 liber.
Bacon se v poslední fázi svého života věnoval psaní a filosofii. Zemřel v roce 1626 na zápal plic.
Hlavní myšlenky:
Bacon se snažil zreformovat přístup člověka ke vědě. Tvrdil, že věda (včetně filosofie) má mít nový nástroj poznání. Vědci by měli zaujmout skeptický postoj ke všem předsudkům a spoléhat se pouze na skutečné důkazy a výsledky experimentů. Je nutné, aby zdrojem veškerého poznání byla zkušenost získaná prostřednictvím plánovaného experimentu, jelikož smysly a rozum mohou klamat. Právě rozum tvoří iluze, které nazývá idoly, jakési překážky objektivního poznání. Bacon uvádí idoly čtyři: Idol lidského rodu (proč zrovna člověk by měl vnímat pravdivě a jiní tvorové ne?), idol jeskyně (každý člověk je odlišný, proč zrovna já bych měl/a vnímat svět pravdivě?), idol tržiště (lidé používají jazyk špatně, některým slovům nic na světě neodpovídá, nelze prostřednictvím nich interpretovat svět) a idol divadla (každý poznatek je vykládán z již existujících předpokladů, které nemusejí být pravdivé).
Bacon neměl pochopení pro matematiku a způsob, jakým se matematika v té době využívala v přírodních vědách. Za metodu skutečného vědeckého bádání považoval indukci založenou na zkušenosti (empirii) – postupné zobecňování systematicky shromážděných a utříděných dat.
Tyto myšlenky Bacon prezentuje ve svém nejdůležitějším díle Nové Organon (v překladu Nový nástroj, řeckým slovem organon odkazuje na stejnojmenný spis Aristotela), v němž vědcům předkládá induktivní metodu, o níž se domníval, že může překonat dosavadní vědu a filosofii.