Tytus Brzozowski: Nadaný akvarelista představuje svou vysněnou Varšavu

Tytus Brzozowski je polským architektem a akvarelistou. Ve svých dílech zobrazuje své vysněné město, plné dekorativních budov, rovných ulic a stoupajících věží. I přes značně surrealistické ztvárnění si obrazy zachovávají nádech skutečného místa – Varšavy, jelikož používá takové architektonické prvky, které jsou pro ni typické. Zobrazované budovy jsou z různých historických období, překrývají se a vytvářejí dojem, jako by mohly vyprávět své skryté příběhy. Fascinující surrealismus si tak zachovává konkrétní podobu a pozorovatel má při bedlivém pohledu pocit, jako by se mísily sny se skutečností. Posuďte sami…

Tajemství mikrovýrazů

Mikrovýrazy jsou plnohodnotné obličejové výrazy nezávislé na kultuře, které odrážejí naše skutečné pocity. Trvají zhruba čtvrtinu až polovinu sekundy a nemůžeme je nijak skrýt, protože nejdou ovládat vůlí. I ten nejzkušenější lhář se díky nim okamžitě prozradí, pokud narazí na člověka, který je umí rozpoznávat. Právě kvůli jejich neomylnosti neustále stoupá zájem o toto téma a to jak u široké veřejnosti, tak u odborníků například v psychologii či kriminalistice.

Nádherná hudba Stevena Halperna pro klid v duši

Steven Halpern je jeden ze skladatelů, který opustil svou zaběhnutou hudební dráhu a začal se zabývat účinky hudby na lidskou psychiku a zdraví. Jeho první debut byl vydán v roce 1975 a pomohl vytvořit nový žánr tehdejší instrumentální hudby. Ve své práci kombinuje starověké hudební léčitelské tradice s poznatky kvantové biologie a východní medicíny založené na práci s energií. Jeho hudba je vhodná pro relaxaci, zmírňuje stres, uvádí mysl do klidného stavu a má velký terapeutický účinek.

Umění aktivně naslouchat

Říká se, že člověk nejraději poslouchá sám sebe. Když vedeme rozhovor s kamarádem, který nám zaujatě vypráví zážitek z výletu, často ho posloucháme jen tak na půl a zbylou energii věnujeme přemýšlením nad tím, co všechno mu ještě musíme sdělit my. Aktivní naslouchání je především o tom naučit se pohlížet na věci z perspektivy druhého, přemýšlet nad tím, co říká, a ve výsledku opravdu pochopit význam sdělení. Aktivní naslouchání nemůžeme uplatnit jako komunikační techniku, protože by v takovém případě převažovala přetvářka a celá komunikace by ztrácela efektivitu. Je důležité získat správný postoj ke komunikaci (orientovaný na druhého), naučit se na chvíli odložit vlastní myšlenky a opravdu se soustředit.

Nebojte se aktivně vytvářet svět kolem sebe

Jak by asi vypadal svět, ve kterém by všichni lidé dělali to, po čem skutečně touží? Kde by už děti byly vedeny k tomu, aby následovaly své srdce a nebály se realizovat své sny? Po ulicích by chodily vyrovnané a usměvavé osobnosti, které by se každý den těšily do práce. Všude kolem by se vznášel opar radosti a štěstí. Žili bychom více v přítomnosti, nebáli se budoucností a netrápili se minulostí. Představa takového světa je krásná a povznášející. A co víc – není až tolik nerealizovatelná. Samozřejmě, teď je situace tolik odlišná… Ale změnit se může. Chce to jen velkou dávku odvahy a víry.

Život začíná za hranicí vaší komfortní zóny (opět)

Všude na internetu se v jeden čas objevovalo (a možná stále ještě objevuje) velmi populární motto „život začíná za hranicí vaší komfortní zóny“. Většinou bývalo ještě doplněné fotkou mladého člověka, který stojí na hraně vysokého útesu. Jenže co vlastně komfortní zóna znamená? A co je myšleno tím, že život začíná? Jako by lidé, kteří mají rádi své pohodlí a svůj klid, nemohli naplno žit. Je snadné takové věci sdílet a přivlastnit si jejich význam jako svou osobní mantru. Jenže bez skutečného a upřímného zamyšlení se nad skutečným poselstvím je to úplně k ničemu. A komentáře lidí k takovým výrokům jsou toho nejlepším důkazem. Proč?

Jediný člověk, kterého musíme následovat…

Existuje typ lidí, kteří mají, jak se tak říká, „patent na moudrost“. Všechno vědí, mají ve všem jasno a tváří se, že jejich světonázor je ten jediný správný. Jejich styl života, se kterým jsou nadmíru spokojeni (nebo se tak alespoň tváří) inspiruje tisíce nebo snad i miliony lidí. Inspirovaní lidé se jim snaží podobat, načerpat něco z jejich moudrosti a dojít vlastního poznání skrze to jejich. A zde je nejčastější kámen úrazu, kdy se z pouze inspirovaného jedince stává následovník, jehož identita se pomalu rozpouští ve prospěch někoho jiného.

Čemu vlastně děkujeme?

„Večer mi ujel vlak a díky tomu jsem přišel pozdě domu“ říká do telefonu pán a já se musím pobaveně pousmát. Zřejmě se domů moc netěšil. O něco později mě zarazí věta „Zloděj se vloupal k nám do baráku jen díky tomu, že jsem zapomněla zapnout alarm“ nebo ještě horší „Tenkrát zemřelo díky přírodní katastrofě sto padesát lidí“. A tak se ptám, už trochu pobouřená, za co komu vlastně děkujeme? Určitě ne ujetému vlaku nebo přírodní katastrofě. Jenže říká to skoro každý, aniž by si uvědomil pravý význam svého sdělení. Valí se to na nás dokonce ze všech možných médií. Není tak těžké nahradit slovíčko díky o něco přesnějším kvůli, které také vyjadřuje příčinu, ale už ne náš vděk. Protože když budeme vděční za špatné věci, které se nám dějí, z principu to nemůže dopadnout dobře.

Proč změny bolí

Určitě to každý zná. Dny, měsíce, možná i roky se člověk připravuje na důležitou událost ve svém životě. Může to být úspěšné ukončení studia, přijetí do vysněné práce, svatba, dítě, nebo drobnější dílčí úspěchy, které jsou však pro život nesmírně důležité. Těšíme se, že si splníme svůj velký sen. Představujeme si, jaké to bude, až budeme mít tento mezník za sebou a nastoupí takový život, jaký jsme si přáli. Jenže najednou už je po všem a místo toho nenastoupí štěstí a oddych, ale pocit deprese a ztráty smyslu.

Progresivní svalová relaxace (Jacobson)

Americký psychiatr E. Jacobson na počátku 20. století prokázal úzký vztah mezi svalovou tenzí a různými psychickými i fyzickými obtížemi. V roce 1921, po dvacetiletém výzkumu, publikoval své výsledky v knize s názvem Progresivní relaxace. Dnes je jeho metoda jednou z nejpoužívanějších, hlavně díky své jednoduchosti a časové nenáročnosti. Oproti jiným relaxačním metodám je tato vhodná také pro lidi, kteří mají problém s koncentrací mysli, a když se pokouší relaxovat za nehybného stavu, obvykle se neuvolní nebo usnou. Zde se totiž aktivně pracuje se svaly – vědomě se střídají stavy napětí a naprostého uvolnění, takže je snadnější udržet své myšlenky na uzdě. Postupně se procvičují všechny svalové skupiny a člověk si navodí hluboké svalové uvolnění v jednotlivých oblastech těla i v jeho celku. Pravidelné cvičení pomáhá zmírnit stres a vyhnout se různým psychosomatickým obtížím, celkově upevňuje zdraví a přispívá tak k lepší kvalitě života. Jednorázově pak pomáhá zbavit se aktuálního stresu, harmonizovat tělo i duši a lépe tak zvládnout obtížné situace, které nás zrovna čekají. Pojďme se tedy podívat, jak na to.

Nebezpečí potlačování negativních myšlenek

Poslední dobou se objevuje stále více lidí, kteří se snaží myslet pozitivně a pouštět si do života jen to dobré a prospěšné. Je pravda, že co člověk do světa vysílá, to se mu také vrací. Tuhle poučku lidé znají už od pradávných dob, dokládají to i známá rčení a pořekadla (všichni známe to s lesem). Jenže stejně jako s většinou věcí, i s pozitivním myšlením se to nesmí úplně přehánět.

Tři principy pro posílení dobré nálady

Zdá se, že někteří lidé mají pořád dobrou náladu a jiní zase neustále strádají. Dobrá nálada je však jedna z věcí, která lze snadno ovlivnit. Tímto tématem se stále častěji zabývá obor pozitivní psychologie, z jehož poznatků můžeme nalézt opravdový užitek pro náš každodenní život. Jeden takový poznatek vyplývá ze studia psychologa A. Watsona, který v roce 2002 naznačil, jak můžeme systematicky ovlivňovat náladu a povzbuzovat tak kladnou afektivitu. A. Watson uvedl 3 nejdůležitější směry, které nám v tom mohou pomoci. Zde jsou: