Nechtěné děti trpí po celý život (psychologická studie)
Když matka opakovaně žádá o interrupci a z nějakého důvodu jí v tom není vyhověno, narodí se jí nechtěné dítě. Takové dítě ve své rodině není vítané a často je považováno za překážku a přítěž. I když rodiče svého potomka materiálně zabezpečují a plní všechny povinnosti s výchovou spojené, dítě citově strádá. Jak se liší nechtěné děti od chtěných, jak si oproti nim vedou a jaké nepříjemnosti jim přetrvají do dospělosti? Nejen na tyto otázky odpovídá studie známých českých autorů Dytrycha a Matějčka, kteří sledovali vývoj 220 dětí po dobu 35 let. Její výsledky možná nejsou až tak překvapující, ale jejich naprostá určitost a konkrétnost zcela jistě stojí za povšimnutí.
Co dělat v těžkých životních situacích
Každý se někdy ocitne v opravdu tíživé životní situaci. Ať už je zapříčiněná čímkoliv, symptomy jsou si velmi podobné. Pocit, že nejbližší budoucnost je jen a jen černá. Nechuť k životu, narůstající deprese. Život nám ale přináší jen ty věci, které můžeme zvládnout, ať už jsou jakkoliv těžké. Člověk v sobě může najít velké rezervy energie, o kterých dřív neměl ani tušení. Možná, že v tu nejhorší chvíli se objevují samé špatné myšlenky a nějaké smysluplné řešení je v nedohlednu. Ale s odstupem času se překonané minulé problémy jeví jako velké životní zkušenosti, ze kterých můžeme čerpat další sílu. Jde tedy jen o to, překlenout to děsivé období a počkat, až špatné věci…
Zvýšený cukr v krvi může způsobit i problémy s pamětí
O škodlivosti cukru na lidské zdraví toho bylo napsáno už mnoho. Nejen, že ničí zuby, způsobuje mnohá fyzická onemocnění a celkově neprospívá našemu tělu, ale má i výrazný vliv na naše psychické dovednosti: konkrétně na učení a paměť.
Fascinující inteligence delfínů: Co o nich ještě nevíte
Delfíni fascinují svou inteligencí jak biology, tak širokou veřejnost už desítky let. V poslední době se stále více diskutuje o právech delfínů. Vznikají nejrůznější organizace zaměřující se na ochranu delfínů a jejich práv, objevuje se stále více aktivistů, kteří téma řeší. Mnoho významných badatelů stojí ohledně této problematiky na straně delfínů, ať už prostřednictvím odborných knih, článků nebo přednášek. Čím delfíni člověka přesvědčili o své vysoké inteligenci a rozvinuté osobnosti?
Motivace: Když nedokážeme ani vstát z postele
Motivace je vnitřní stav, který aktivuje a usměrňuje naše chování. Dává nám ten správný směr a sílu, kterou potřebujeme, abychom překonali překážky na cestě k cíli. Když jsme dostatečně motivováni, dokážeme naplno využít své schopnosti a dovednosti a prožíváme jistý druh uspokojení, který s sebou přináší činnost sama. Když máme motivace naopak málo, nic se pořádně nedaří a všechno nám trvá mnohem déle. Je snadné se motivovat k takové činnosti, která nás baví a není příliš náročná, například dívání se na film, čtení zábavné literatury, ostatně i „flákání se“ je druh činnosti. A je těžké najít motivaci pro nepříjemné činnosti, jako je uklízení, vyřešení konfliktu s blízkou osobou, učení se apod.…
Krátký šamanský příběh k zamyšlení
Bylo období velkého sucha. Rostliny usychaly na vyprahlé zemi, dobytek i lidé se trápili žízní. Kukuřice na poli postupně chřadla a hrozilo, že brzy nebude ani co jíst. A tak se indiáni rozhodli požádat svého šamana, aby přivolal déšť. Šaman se vymlouval, že takové věci neumí. Ale když sucho neustávalo a prosby jeho lidí byly stále naléhavější, rozhodl se, že to zkusí…
Tytus Brzozowski: Nadaný akvarelista představuje svou vysněnou Varšavu
Tytus Brzozowski je polským architektem a akvarelistou. Ve svých dílech zobrazuje své vysněné město, plné dekorativních budov, rovných ulic a stoupajících věží. I přes značně surrealistické ztvárnění si obrazy zachovávají nádech skutečného místa – Varšavy, jelikož používá takové architektonické prvky, které jsou pro ni typické. Zobrazované budovy jsou z různých historických období, překrývají se a vytvářejí dojem, jako by mohly vyprávět své skryté příběhy. Fascinující surrealismus si tak zachovává konkrétní podobu a pozorovatel má při bedlivém pohledu pocit, jako by se mísily sny se skutečností. Posuďte sami…
Tajemství mikrovýrazů
Mikrovýrazy jsou plnohodnotné obličejové výrazy nezávislé na kultuře, které odrážejí naše skutečné pocity. Trvají zhruba čtvrtinu až polovinu sekundy a nemůžeme je nijak skrýt, protože nejdou ovládat vůlí. I ten nejzkušenější lhář se díky nim okamžitě prozradí, pokud narazí na člověka, který je umí rozpoznávat. Právě kvůli jejich neomylnosti neustále stoupá zájem o toto téma a to jak u široké veřejnosti, tak u odborníků například v psychologii či kriminalistice.
Umění aktivně naslouchat
Říká se, že člověk nejraději poslouchá sám sebe. Když vedeme rozhovor s kamarádem, který nám zaujatě vypráví zážitek z výletu, často ho posloucháme jen tak na půl a zbylou energii věnujeme přemýšlením nad tím, co všechno mu ještě musíme sdělit my. Aktivní naslouchání je především o tom naučit se pohlížet na věci z perspektivy druhého, přemýšlet nad tím, co říká, a ve výsledku opravdu pochopit význam sdělení. Aktivní naslouchání nemůžeme uplatnit jako komunikační techniku, protože by v takovém případě převažovala přetvářka a celá komunikace by ztrácela efektivitu. Je důležité získat správný postoj ke komunikaci (orientovaný na druhého), naučit se na chvíli odložit vlastní myšlenky a opravdu se soustředit.
Nebojte se aktivně vytvářet svět kolem sebe
Jak by asi vypadal svět, ve kterém by všichni lidé dělali to, po čem skutečně touží? Kde by už děti byly vedeny k tomu, aby následovaly své srdce a nebály se realizovat své sny? Po ulicích by chodily vyrovnané a usměvavé osobnosti, které by se každý den těšily do práce. Všude kolem by se vznášel opar radosti a štěstí. Žili bychom více v přítomnosti, nebáli se budoucností a netrápili se minulostí. Představa takového světa je krásná a povznášející. A co víc – není až tolik nerealizovatelná. Samozřejmě, teď je situace tolik odlišná… Ale změnit se může. Chce to jen velkou dávku odvahy a víry.
Život začíná za hranicí vaší komfortní zóny (opět)
Všude na internetu se v jeden čas objevovalo (a možná stále ještě objevuje) velmi populární motto „život začíná za hranicí vaší komfortní zóny“. Většinou bývalo ještě doplněné fotkou mladého člověka, který stojí na hraně vysokého útesu. Jenže co vlastně komfortní zóna znamená? A co je myšleno tím, že život začíná? Jako by lidé, kteří mají rádi své pohodlí a svůj klid, nemohli naplno žit. Je snadné takové věci sdílet a přivlastnit si jejich význam jako svou osobní mantru. Jenže bez skutečného a upřímného zamyšlení se nad skutečným poselstvím je to úplně k ničemu. A komentáře lidí k takovým výrokům jsou toho nejlepším důkazem. Proč?
Jediný člověk, kterého musíme následovat…
Existuje typ lidí, kteří mají, jak se tak říká, „patent na moudrost“. Všechno vědí, mají ve všem jasno a tváří se, že jejich světonázor je ten jediný správný. Jejich styl života, se kterým jsou nadmíru spokojeni (nebo se tak alespoň tváří) inspiruje tisíce nebo snad i miliony lidí. Inspirovaní lidé se jim snaží podobat, načerpat něco z jejich moudrosti a dojít vlastního poznání skrze to jejich. A zde je nejčastější kámen úrazu, kdy se z pouze inspirovaného jedince stává následovník, jehož identita se pomalu rozpouští ve prospěch někoho jiného.
