Teorie duševní pohody: Jak dojít ke štěstí a naplněnému životu?

Teorii duševní pohody formuloval americký psycholog Martin Seligman ve své knize Vzkvétání, která vyšla v roce 2014. Podle něj se duševní pohoda skládá z pěti prvků. Každý z nich je definovatelný a měřitelný a jsou si rovnocenné, takže žádný nemá na duševní pohodu větší vliv než ty ostatní. Každý sám o sobě představuje hodnotný cíl, o který lidé v průběhu svého života usilují. Pokud chcete dosáhnout stavu, který můžeme nazvat jako optimální prospívání – můžeme možná říci i štěstí – je určitě užitečné se zamyslet právě nad těmito oblastmi života.  

Proč mají někteří lidé pocit, jako by pocházeli z jiného světa

Někteří lidé zažívají zvláštní pocit, jako by nepocházeli z tohoto světa. Cítí sounáležitost spíše s něčím nadpozemským, éterickým. Jako by vznikli rovnou z paprsků slunce, ze vzduchu, z lásky. To ostatně není tak daleko od pravdy, avšak proč tedy tento pocit nemají i ostatní? A proč ho nikdo nechápe? Někdy je příjemný, dává zvláštní pocit výjimečnosti, jindy s sebou přináší osamělost a stesk po skutečném domově. Čím je způsobený? Možná, že ani tak moc nadpřirozený není, možná má nějakou skutečnou příčinu. Zde jsou uvedeny příčiny rovnou tři. Ale pozor, neexistují samostatně, ale jsou součástí jednoho celku. Mají ve své podstatě ten stejný základ. Jsou tedy rozděleny pouze pro lepší přehlednost a snadnější pochopení.  

Jak sebe vnímat každým okamžikem

Žijeme v době plné spěchu a často si ani nevšimneme, že už nemáme chvilku na uvědomění si sebe sama a svého vnitřního světa. Přitom vždy, když se zahledíme do své duše, o trochu víc jí poznáme – její skvělý potenciál, krásu, dynamiku – a tím i přispějeme k tomu, abychom ji plně přijali takovou, jaká je. Dalo by se říci, že právě to je prvním krokem k sebelásce. Těžko totiž můžeme milovat člověka, kterého vídáme jen zřídka a nemáme moc příležitostí objevit jeho skutečnou vnitřní  krásu. Když nás někdo druhý zajímá, napjatě mu nasloucháme a snažíme se ho pochopit, podpořit ho, aby se s námi cítil dobře a rád s námi trávil čas. Tak bychom se ale přece měli chovat i sami k sobě, vždyť se sebou strávíme doslova celý život!

4 fungující techniky, jak se snadno a rychle zbavit vzteku

Vztek je vlastně koncentrovaná a nahromaděná negativní energie, která nás mnohdy ovlivňuje do takové míry, že nejsme schopni bezproblémově pokračovat v běžných činnostech našeho života. Jak se ho rychle a efektivně zbavit, aby nás již dále nezatěžoval? Zde jsou předloženy 4 osvědčené způsoby, které opravdu pomáhají!

Nemůžu spát: Osvědčené tipy, jak usnout

Potřebujete se vyspat, protože vás čeká náročný a důležitý den. Jenže už několik hodin ležíte v posteli a díváte se do tmy. V hlavě se honí spoustu myšlenek a tělo vůbec není unavené, spíš naopak. Zkoušíte zavřít oči a převalit se, myslet na něco hezkého. Někdy to funguje, jindy vůbec. Jak si v takové situaci pomoct?

Co dělat v těžkých životních situacích

Každý člověk se někdy ocitne v opravdu tíživé životní situaci. Ať už je zapříčiněná čímkoliv, symptomy jsou si velmi podobné. Pocit, že nejbližší budoucnost je jen a jen černá. Nechuť k životu, narůstající deprese. Život nám ale přináší jen ty věci, které můžeme zvládnout, ať už jsou jakkoliv těžké. I v té nejhorší chvíli může v sobě člověk najít velké rezervy energie, o kterých dřív neměl ani tušení. Možná, že v tu nejhorší chvíli se objevují jen a jen černé myšlenky a nějaké smysluplné řešení je v nedohlednu. Ale s odstupem času se překonané minulé problémy jeví jako velké životní zkušenosti, ze kterých můžeme čerpat další sílu. Jde tedy jen o to, překlenout to děsivé období a počkat, až špatné věci odejdou. Jak si to čekání usnadnit a zkrátit?

Motivace: Když nedokážeme ani vstát z postele

Motivace je vnitřní stav, který aktivuje a usměrňuje naše chování. Dává nám ten správný směr a sílu, kterou potřebujeme, abychom překonali překážky na cestě k cíli. Když jsme motivováni hodně, dokážeme naplno využít své schopnosti a dovednosti a prožíváme jistý druh uspokojení, který s sebou přináší činnost sama. Když máme motivace naopak málo, nic se pořádně nedaří a všechno trvá mnohem déle času. Je snadné se motivovat k takové činnosti, která nás baví a není příliš náročná, například dívání se na film, čtení zábavné literatury, ostatně i „flákání se“ je druh činnosti. A je těžké najít motivaci pro nepříjemné činnosti, jako je uklízení, vyřešení konfliktu s blízkou osobou, učení se apod. Avšak pro mnoho lidí je někdy těžké najít sílu i k tomu, co je vlastně příjemné a prospěšné. Někdy je téměř nadlidským úkolem vstát v sobotu ráno z postele, udělat si něco k snídani a začít žít svůj nový den. Lenost v kombinaci s vyhřátou postelí zvítězí a někdy po poledni se člověk škrábe ven, celý rozlámaný a s náladou pod bodem mrazu. A pak se zbytek dne plahočí po bytě, neví, co má dělat a jeho sebedůvěra a nadšení je ta tam.

Nebojte se aktivně vytvářet svět kolem sebe

Jak by asi vypadal svět, ve kterém by všichni lidé dělali to, po čem skutečně touží? Kde by už děti byly vedeny k tomu, aby následovaly své srdce a nebály se realizovat své sny? Po ulicích by chodily vyrovnané a usměvavé osobnosti, které by se každý den těšily do práce. Všude kolem by se vznášel opar radosti a štěstí. Žili bychom více v přítomnosti, nebáli se budoucností a netrápili se minulostí. Představa takového světa je krásná a povznášející. A co víc – není až tolik nerealizovatelná. Samozřejmě, teď je situace tolik odlišná… Ale změnit se může. Chce to jen velkou dávku odvahy a víry.

Život začíná za hranicí vaší komfortní zóny (opět)

Všude na internetu se v jeden čas objevovalo (a možná stále ještě objevuje) velmi populární motto „život začíná za hranicí vaší komfortní zóny“. Většinou bývalo ještě doplněné fotkou mladého člověka, který stojí na hraně vysokého útesu. Jenže co vlastně komfortní zóna znamená? A co je myšleno tím, že život začíná? Jako by lidé, kteří mají rádi své pohodlí a svůj klid, nemohli naplno žit. Je snadné takové věci sdílet a přivlastnit si jejich význam jako svou osobní mantru. Jenže bez skutečného a upřímného zamyšlení se nad skutečným poselstvím je to úplně k ničemu. A komentáře lidí k takovým výrokům jsou toho nejlepším důkazem. Proč?

Jediný člověk, kterého musíme následovat…

Existuje typ lidí, kteří mají, jak se tak říká, „patent na moudrost“. Všechno vědí, mají ve všem jasno a tváří se, že jejich světonázor je ten jediný správný. Jejich styl života, se kterým jsou nadmíru spokojeni (nebo se tak alespoň tváří) inspiruje tisíce nebo snad i miliony lidí. Inspirovaní lidé se jim snaží podobat, načerpat něco z jejich moudrosti a dojít vlastního poznání skrze to jejich. A zde je nejčastější kámen úrazu, kdy se z pouze inspirovaného jedince stává následovník, jehož identita se pomalu rozpouští ve prospěch někoho jiného.

Čemu vlastně děkujeme?

„Večer mi ujel vlak a díky tomu jsem přišel pozdě domu“ říká do telefonu pán a já se musím pobaveně pousmát. Zřejmě se domů moc netěšil. O něco později mě zarazí věta „Zloděj se vloupal k nám do baráku jen díky tomu, že jsem zapomněla zapnout alarm“ nebo ještě horší „Tenkrát zemřelo díky přírodní katastrofě sto padesát lidí“. A tak se ptám, už trochu pobouřená, za co komu vlastně děkujeme? Určitě ne ujetému vlaku nebo přírodní katastrofě. Jenže říká to skoro každý, aniž by si uvědomil pravý význam svého sdělení. Valí se to na nás dokonce ze všech možných médií. Není tak těžké nahradit slovíčko díky o něco přesnějším kvůli, které také vyjadřuje příčinu, ale už ne náš vděk. Protože když budeme vděční za špatné věci, které se nám dějí, z principu to nemůže dopadnout dobře.

Proč změny bolí

Určitě to každý zná. Dny, měsíce, možná i roky se člověk připravuje na důležitou událost ve svém životě. Může to být úspěšné ukončení studia, přijetí do vysněné práce, svatba, dítě, nebo drobnější dílčí úspěchy, které jsou však pro život nesmírně důležité. Těšíme se, že si splníme svůj velký sen. Představujeme si, jaké to bude, až budeme mít tento mezník za sebou a nastoupí takový život, jaký jsme si přáli. Jenže najednou už je po všem a místo toho nenastoupí štěstí a oddych, ale pocit deprese a ztráty smyslu.