Krize tradiční rodiny?

Poslední dobou se často mluví o „krizi tradiční rodiny“ a to zejména v souvislosti s výchovou dětí. Žijeme v době, kdy je velmi vysoká míra rozvodovosti, soudržnost rodiny je v ohrožení a není neobvyklé, že jsou děti vychovávány pouze jedním rodičem nebo střídavou péčí. Je to ale opravdu pouze fenomén moderní doby? Tento článek nabízí trochu jiný pohled na věc. „Tradiční rodina“ totiž může být jen idealistickým konstruktem, který ve většinové společnosti nikdy neexistoval.

K čemu je dobré číst dětem tradiční pohádky?

Pohádky jsou tu už od nepaměti a děti je zbožňují. A nejen ony. Je krásné, že se stále vydávají nové knížky se starými pohádkami s velkou tradicí, když doba už dávno pokročila a pohádkový svět je v mnoha případech velmi odlišný od toho našeho. Všechny pohádky mají několik věcí společných. Především zde dobro vždy vítězí nad zlem. A to je právě jedna z věcí, díky kterým jsou tak cenné. Děti se skrze ně dostávají do magického světa plného dobrodružství a neuvěřitelných příběhů a při tom tuší, že to dopadne dobře – hlavní hrdina přece nemůže na konci zklamat. Mají tu prostor pro fantazii, která je v dětském věku (hlavně do sedmi let) velice rozvinutá. Nemají problém s personifikací zvířat nebo předmětů a to jim dává větší prostor pro sny a představy. Navíc nejen, že pohádky pomáhají rozvíjet jejich tvořivé myšlení, ale zároveň jim i umožňují řešit klíčová témata, která jsou nezbytnou součástí jejich vývoje.

Nechtěné děti trpí po celý život (psychologická studie)

Když matka opakovaně žádá o interrupci a z nějakého důvodu jí v tom není vyhověno, narodí se jí nechtěné dítě. Takové dítě ve své rodině není vítané a často je považováno za překážku a přítěž. I když rodiče svého potomka materiálně zabezpečují a plní všechny povinnosti s výchovou spojené, dítě citově strádá. Jak se liší nechtěné děti od chtěných, jak si oproti nim vedou a jaké nepříjemnosti jim přetrvají do dospělosti? Nejen na tyto otázky odpovídá studie známých českých autorů Dytrycha a Matějčka, kteří sledovali vývoj 220 dětí po dobu 35 let. Její výsledky možná nejsou až tak překvapující, ale jejich naprostá určitost a konkrétnost zcela jistě stojí za povšimnutí.