Arienn.cz

Psychologické články pro rozvoj a životní naplnění

Nechtěné děti trpí po celý život (psychologická studie)

445618918_654f7227c3Když matka opakovaně žádá o interrupci a z nějakého důvodu jí v tom není vyhověno, narodí se jí nechtěné dítě. Takové dítě ve své rodině není vítané a často je považováno za překážku a přítěž. I když rodiče svého potomka materiálně zabezpečují a plní všechny povinnosti s výchovou spojené, dítě citově strádá. Jak se liší nechtěné děti od chtěných, jak si oproti nim vedou a jaké nepříjemnosti jim přetrvají do dospělosti? Nejen na tyto otázky odpovídá studie známých českých autorů Dytrycha a Matějčka, kteří sledovali vývoj 220 dětí po dobu 35 let. Její výsledky možná nejsou až tak překvapující, ale jejich naprostá určitost a konkrétnost zcela jistě stojí za povšimnutí.

Jak se studie prováděla?

V Československu v šedesátých letech minulého století musela každá matka, která své nenarozené dítě nechtěla, žádat o interrupci u komise určené k tomuto účelu. Pokud komise shledala, že neexistují žádné překážky bránící ve výchově dítěte, a že těhotenství neohrožuje matčino zdraví, interrupci většinou nepovolila. Na základě údajů komise bylo vybráno 220 dětí, které se narodily těmto matkám (110 chlapců a 110 dívek). Děti se následně spárovaly s dětmi, které jejich matky chtěly, a to podle socioekonomického statutu rodiny, věku rodičů, počtu sourozenců a dalších údajů, které by mohly mít na jejich vývoj vliv. Chtěné děti tak byly použity jako kontrolní skupina, se kterou se výsledky porovnávaly.

Celkem proběhlo pět vln zkoumání dětí: První, když bylo dětem 9 let, druhá ve 14-16 letech, třetí ve 21-23 letech, čtvrtá ve 30ti a poslední, závěrečná vlna, když bylo jedincům 35 let.

Výsledky studie:

Po porodu nebyly zjištěny žádné velmi výrazné odlišnosti mezi dvěma skupinami. Nechtěné děti byly méně často či vůbec kojeny a měly oproti chtěným dětem lehčí nadváhu.

V devíti letech se skupinky začaly lišit. Přestože dosahovaly podobných výsledků v inteligenčním testu, nechtěné děti měly ve škole horší výsledky a byly hůře hodnocené jak jejich rodiči, tak učiteli. Také nebyly ve třídě příliš oblíbené a měly problémy s hledáním nových kamarádů. Synové byli hodnoceni svými matkami podstatně hůře než dcery, obě pohlaví vykazovala menší sociální vyspělost a vyšší míru maladaptace (nepřizpůsobivost novým životním podmínkám).

Ve 14-16 letech rozdíly ve školním výkonu přetrvávaly a odlišnosti se prohloubily, takže nabyly statistické významnosti. Nechtěné děti oproti chtěným nikdy neexcelovaly a častěji čelily selhání. V dalším studiu již nepokračovaly, většinou šly rovnou do práce.

V mladé dospělosti (21-23 let) se jejich problémy nadále prohlubovaly. Jedinci z nechtěných těhotenství měli problémy v práci, konflikty s nadřízenými i s kolegy, neprožívali četné a uspokojivé přátelské vztahy a mnoho z nich zažívalo zklamání v lásce. Nebyli spokojeni se svou duševní pohodou, často usilovali o zlepšení sami nebo docházeli na terapii. Matky s vývojem svého dítěte nebyly spokojeny, negativně hodnotily jeho vzdělání a sociální statut. V této etapě vymizely předchozí rozdíly mezi chlapci a dívkami.

Ve 30 letech se rozdíly mezi chtěnými a nechtěnými dětmi zmírnily, nicméně horší adaptace u nechtěných přetrvala. Jedinci z nechtěných těhotenstvím trpěli depresivními stavy a úzkostmi, často se podrobovali psychiatrické péči. Neuměli se tak dobře začlenit do kolektivu a měli problém se socializací. Ženy často prožívaly neuspokojivé partnerské vztahy a měly problémy s rodičovstvím. Nižší vzdělání a horší socializace byla zaznamenána i u sourozenců nechtěných dětí, byl tedy zaznamenán i negativní dopad na rodinu jako celek.

Ve 35 letech se konal závěr studie, s účastníky se prováděly rozhovory. Bylo potvrzeno, že jedinci z nechtěných těhotenství častěji podstupovali psychiatrickou péči, měli problémy se socializací a celkově vedli oproti jedincům ze chtěných těhotenství méně uspokojující a problémovější život.

Komentář:
Nechtěné děti cítí odmítnutí rodiče hluboko v sobě po celý svůj život a s touto skutečností se musejí neustále vyrovnávat. Matky s nimi v dětství tráví daleko méně času a obvykle je považují za přítěž. Přítomnost nechtěného dítěte v rodině zapříčiňuje frustrující rodinné prostředí a ovlivňuje všechny její členy. Pokud je v rodině více sourozenců, negativní dopad se o něco zmírní, jelikož starší sourozenci mohou převzít část péče o dítě a do jisté míry tak nahradí citově neangažovaného rodiče. Matky, které své dítě nechtěly, trpí často depresemi a úzkostmi. Na své děti častěji křičí, používají více tělesných trestů a nemají s nimi příliš trpělivosti. Být nechtěným dítětem znamená cítit se provinile za svou existenci po celý svůj život.


arienn.cz
Originální studie: DAVID, Henry P., DYTRYCH Zdeněk, MATĚJČEK, Zdeněk. Born Unwanted: Observations From the Prague Study. American Psychologist, 2003; Vol. 58, No.3, 224-229
photo credit: Brian Auer Benched Thoughts via photopin (license)

Další Článek

Předchozí Článek

Zanechte komentář

© 2017 Arienn.cz