Život začíná za hranicí vaší komfortní zóny (opět)

Všude na internetu se v jeden čas objevovalo (a možná stále ještě objevuje) velmi populární motto „život začíná za hranicí vaší komfortní zóny“. Většinou bývalo ještě doplněné fotkou mladého člověka, který stojí na hraně vysokého útesu. Jenže co vlastně komfortní zóna znamená? A co je myšleno tím, že život začíná? Jako by lidé, kteří mají rádi své pohodlí a svůj klid, nemohli naplno žit. Je snadné takové věci sdílet a přivlastnit si jejich význam jako svou osobní mantru. Jenže bez skutečného a upřímného zamyšlení se nad skutečným poselstvím je to úplně k ničemu. A komentáře lidí k takovým výrokům jsou toho nejlepším důkazem. Proč?

Tak především: Komfortní zóna nekončí tam, kde to začíná být životu nebezpečné. Nepřekračujeme ji, když tancujeme nad propastí, skáčeme s padákem bez instruktora nebo se třeba řítíme skrz Niagarské vodopády v sudu. (V takových případech spíš život končí, než že by skutečně začal.) V souvislosti s takovými činnostmi lze tvrzení pochopit tak, že se cítíme více naživu, pokud si uvědomujeme pomíjivost svých dnů a tváří v tvář nebezpečí cítíme bít své srdce, o kterém normálně ani nevíme. To sice může být pravda, ale má to jeden háček. Jestliže se někdo cítí nejvíce naživu v takovéto situaci, měl by se asi nad sebou a svým stylem života pořádně zamyslet. Znamenalo by to totiž, že je většinu svých dnů úplně mimo. Takového stavu lze přece docílit i pomocí běžných činností nebo jen skrze čiré sebeuvědomění. Když se jednou na pět minut zastavíte, zavřete oči a zaposloucháte se do zvuků kolem, cítíte své srdce bít úplně stejně, slyšíte svůj dech, uvědomujete si své tělo a své vědomí. Jinými slovy: cítíte se naživu. A přitom můžete sedět doma v obýváku a vaše chvilka rozjímání nemusí skončit ani úrazem ani traumatem.

Věta „život začíná za hranicí vaší komfortní zóny“ mluví spíše než o neuvěřitelných zážitcích o každodenních činnostech, jimž jsme dennodenně vystavováni. Komfortní zóna končí ve chvíli, kdy musíme vzít do ruky telefon a po vytočení čísla absolvovat nepříjemný rozhovor. Nebo když jezdíme přes celé město sem tam, abychom našli zvláštní dárek pro naší milovanou osobu. Nebo když pomůžeme cizímu neznámému člověku, malujeme byt, chodíme v plavkách po koupališti v „tlustém“ období, vaříme neznámé jídlo, učíme se cizí jazyk, vezmeme si zvířátko z útulku, vrhneme se po hlavě do nového sportu, … A pak život začíná v tom pravém slova smyslu. Především proto, že roste naše chuť žít. Překonáváme své hranice drobnými krůčky a rozšiřujeme své možnosti tak, abychom se dále rozvíjeli. Neustále se zlepšujeme. Záleží nám na tom, abychom osobnostně rostli, a proto se pouštíme do nepříjemných věcí – cítíme totiž, že za nimi nalezneme něco dobrého.

arienn.cz